Jak jsme vznikly a tak

V naší mateřské školce už léta v červnu bývá Zahradní slavnost - rozloučení s předškoláky. Je to akce, kterou organizují rodiče dětí a každý rok mívá jiné téma, jiné soutěže pro děti, jinou úvodní hranou scénku apod. Zahradní slavnost 2014 měla téma olympijské hry. Na úvod jsme vymyslely a secvičily olympijský nástup rozhodčích (a posléze i běh s olympijským ohněm). Ten nástup byl něco mezi pochodem a spartakiádou na cca minutový kus YMCA od Village People. Sešlo se nás 12 matek, připravujících zahradní slavnost na dva asi hodinové nácviky. Choreografii nám nadšeně a dobrovolně vymyslela tanečnice Klára ze štěchovické taneční školy. Ačkoliv vystoupení mělo u diváků velký úspěch, nejvíc nás stejně bavilo to spolu secvičovat. Tedy alespoň mne. Ta atmosféra plná vtipů, ženské energie a vznikající souhry při hudbě byla nesmírně nabíjející. Tak už tehdy na jaře jsem si říkala, že musíme pokračovat. Určitě nás zbyde alespoň 8 a to už na nějakou choreografii stačí, myslela jsem si. Ptala jsem se olympijských spolumatek, kdo má zájem tančit dál, scházet se pravidelně každou neděli a pak i někde vystoupit, protože bez vystoupení-cíle schází ta správná motivace. Většina se tvářila pozitivně. Někomu se zdály každonedělní tréninky moc časté: "Jednou za čtrnáct dní možná..." Někdo se hodně bál vystupovat: "Já mám trému - žádné vystupování!" Nebo: "Já ale neumím vůbec tančit." No tak uvidíme na podzim...

Na podzim se docela zázračně ukázalo, že můžeme trénovat v aule školy a že naše taneční učitelka Klára by toho šla s námi zas. Z "jednou za 14 dní možná" se stalo: "No vlastně jsem si tuhle doma říkala, že vůbec není špatný nápad vypadnout z toho cirkusu KAŽDOU neděli..." a plánované první vystoupení v lednu na hasičském plese se zdálo být natolik v nedohlednu, že tréma se prozatím milosrdně rozpustila ve vtípkách a v energické hudbě. Nakonec do ledna je přece spousta času. A "já neumím vůbec tančit" se ukázala být buď velká lhářka anebo velký taneční talent.

Takže nás bylo z 12 najednou 15. Průměrný věk tak 35 let. A dohromady jsme měly pěkných 38 dětí. Začaly jsme nacvičovat Mambo no.5 od Lou Begy. Do vánoc nás zůstalo jen 13.

Při jednom zimním sobotním dopoledni, kde jsme si vlastnoručně vyráběly sukně do vlastnohlavně vymyšlených kostýmů, jsme si odhlasovaly název naší taneční skupiny: NECH-TĚLA ODPOČÍVAT. Jeden z našich mužů to komentoval: Pcha - to spíš NECH-TĚLA BÝT DOMA - ne? Hm, to možná taky...

V sezóně 2016/2017 díky naší milé spolutanečnici Petře vzniklo logo.

Na podzim 2017 jsme zahájily již 4. sezónu. Schází se nás pravidelně 18, kromě taneční mistrové Kláry s námi spolupracuje tanečnice Eliška. Připravujeme osmou choreografii. Rozšiřování našeho týmu se nebráníme, aktuálně jsme ovšem omezeny kapacitou sálu, kde zkoušíme.